černá-klid.měla jsem to stejně, plánované, chtěné, celé těhotenství jsem se na něj tešila..po porodu nejenže se nedostavilo to klasické ,,nejkrásnější období" ale své dítě jsem postupem času začala přímo nenávidět..bohužel u mě nezůstalo pouze u nadávek v duchu,ale přišly i činy.. byla jsme jak pomaté..radši jsem šla ven, na zahradu, a nechala ho řvát, na jednu stranu mi ho byli líto, na druho jsme si říkala ,,to máš za to"
prostě děs běs. pak se přišlo na to, že nejsem zcela psychicky při smyslech a kojení mi to jen zhoršuje..a šup na psychiatrii s laktačkou..nikdy víc. po 3 měs. se to pomalu začalo dávat do kupy.. ale malý ty 3 měsíce nespal ani hodinu vkuse, věčně ječel, byl mi protivný. postupem se to urovnalo,dnes bych za něj dýchala..tehdy ne do dnes se s tím neumím vyrovnat/smířit...uteklo mi toho hrozně moc...vyhledej pomoc. pokecej si s psychologem, zapoj chlapa, babičky, odpočívej. ono to příjde