Pamatuju si, jak mě šokovala věta mé kamarádky (když jsem si stěžovala jako šestinedělka prožívající peklo): "Já Ti rozumím, měla jsem chuť s ním někdy majznout o zěď a stydím se za to dodnes..."

Je to drsné, ale nepříjemné a negativní pocity jsou běžné a osobně se domnívám, že pokud dítěti nenadáváš nahlas a neubližuješ mu, nějaká ta pr.el a ku.va pronesená polohlasem nebo v duchu, když postopadesáté v mrákotách vstáváš a poslepu hmatáš po mláděti, mládě fakt nezabije

Vydrž, bude líp (ale děsně se to povleče )