Je to drsné, ale i mně se to stalo. Jedné noci jsem stála nad postýlkou se řvoucím dítětem a v duchu jsem si představovala, jak mu tisknu na obličej polštář, jen aby byl proboha ticho. Nakonec jsem se vyprdla na postýlku, prcka si šoupla do postele a byl klid, ale ten okamžik mi ukázal, jak strašně tenká je hranice mezi normálním a šíleným chováním u naprosto vyčerpané ženy.