Měla jsem to taky tak u druhého dítěte - uřvánka s refluxem, myslela jsem, že se zblázním. Vážně se to časem zlepší, ale teď je pro tebe důležité to vydržet a zvládnout. Za své pocity se nestyď a nevyčítej si je, je to normální, každý člověk to prožívá jinak. To, že někdo napíše, že to nezažil, neznamená, že jsi špatná matka. U prvního dítěte jsem zažila opak - byla jsem úplně v euforii, plná energie a radosti, ani jsem nemohla spát nadšením - to je taky jedna možnost, jak mateřství prožívat, ale když to někdo nepoznal na vlastní kůži, neznamená to, že je to hned nějaká patologie. Určitě hraje svojí roli stres, nevyspání a hormonální bouře. Kromě již zmiňovaného odpočinku radím špunty do uší, filmy s titulkama, velký gymnastický míč a šátek nebo klokanku - strávila jsem tak mnoho hodin, díky špuntům v uších není ten jekot tak drásající, film s titulkama si užiješ a odvedeš tak pozornost od uřvánka, uklidníš se a díky pohupování na balónu se i křiklounek zklidní a časem i uspí a nebudou tě tak bolet záda z nošení. Jo, naše Eli taky milovala vysávání v šátku - z podivného důvodu jí ten zvuk a houpání sem tam uklidňovalo.