můj postoj k tomu (který by asi v pětadvaceti byl úplně jiný) je asi takový, že jeden víkend za rok nikohonezabije a při dobrých vztazích v rodině to může být dobrá stmelovací akce, na kterou se po letech vzpomíná... navíc poctivý brambory (předpokládám) bez chemie.

V těch pětadvaceti a při špatných vztazích v rodině i teď bych k tomu měla asi takovýhle přístup: rodinné latifundie nejsou můj šálek čaje, takže ať se tchánovci nezlobí, ale na takovéhle brigády jezdit nebudeme a tudíž taky žádné brambory nechceme, protože by nám to přišlo nefér.

Myslím, že oba postoje jsou naprosto legitimní, záleží na tom, který si vybereš...

Je fakt, že já nejsem v žádném případě pěstitel, kdybych byla, tak by mě asi mrzelo, že moje s láskou vyprodukované výpěstky nikdo z rodiny nechce, ale to by byl můj boj. Ta rodina by to jen, když už to bude odmítat, měla udělat slušně.