Nechala se některá z vás "ukecat" od přítele/manžela, abyste měli dítě nebo děti?

Nikdy jsem nebyla v dětství šťastná, jsem jedináček, do kterého se vložily veškeré naděje, které jsem, samozřejmě, nesplnila...

Sama jsem po dětech netoužila nikdy, tím méně, když jsem tři roky pracovala coby učitelka ve školce, tehdy jsem si řekla, že nikdy. Odmítla jsem "dopadnout" jako maminky dětí ze školky, které už neřeší sebe, nýbrž pouze dítě.

A dneska je mi 35 let, mám od svých devatenácti let přítele, který si děti velmi přeje. Od začátku ví, že já po dětech netoužím, že s nimi v budoucnu nepočítám atd. Nikdy mě do ničeho netlačil, až poslední půlrok, kdy cítím, že děti opravdu chce. Jemu je 39 let.

Žije se nám spolu hezky, krásně, nicméně si poslední dobou nejsem jistá, jestli mě neopustí "jen" kvůli tomu, že si přeje dítě. Na druhou stranu nechci žít svůj život tak, že on bude šťastným tatínkem a pro mě to bude životní kompromis.

Prosím o názory žen, které to zažily, samozřejmě i o další názory. Neucelím tím svůj pohled na svět, ale zajímají mě i názory ostatních.

Moc díky, Dara.