Já cítím neskutečné souznění se synem. Totální chemie. Když mě obejme, podlamují se mi kolena. On vůbec umí očarovat lidi kolem sebe.
V reálu to je pak tak, že mám z toho pocity viny a lítám kolem dcery. I o ní víc přemýšlím - jak to udělat, aby to bylo stejné, abychom se víc naladily na stejnou vlnu, abychom se vzájemně neprudily...
Problém ale není ani tak v pohlaví, jako spíš v tom, že dcera je po mně, a syn po tátovi.