Mám dva syny a třetí holčičku. Chtěli jsme třetí dítě, lhostejno zda holku nebo kluka, holčičku pociťuji jako fajn bonus. Těch keců jsme si vyslechli a posloucháme hromady, ale alespoň touhou po dceři lidi omlouvají tu "šílenost mít třetí dítě".
Co jsem já pociťovala jako ztrátu bez dcery bylo např. předávání takového toho mateřského folklóru další generaci. Tj. básničky, písničky, malé domácí rituály, atd. většinou předává dětem matka. Tedy tvá vnoučata budou jednou pravděpodobně usínat při jiných ukolébavkách, než jaké zpíváš svým dětěm ty. Je to malichernost, ale napadlo mě to, když moje babička skoro plakala dojetím, když mě slyšela uspávat syna "její" pozměněnou verzí jedné známé ukolébavky. Netušila jsem, že je její, prostě jsem ji tak slýchala od mámy. Ale opakuji, je to blbinka, život to může stejně všechno zatočit jinak než si představujeme.