Působí to trošku divně, ale jestli je syn štastný a jeví se jako spokojené dítě, je přijímaný v dětském kolektivu (škola), tak bych asi zůstala u vlastních projevů lásky k němu a vyčkávala, co přinese čas ... spíš bych měla obavy z puberty, fakt nevíš, kdy se může trhnout a zaprahnout po svobodě, po tom, dělat si věci po svém, zkusit něco nového (jiný kroužek), případně nebude chtít dělat nic (v pubertě běžný jev) ... otázka je, jak tuhle případnou změnu zvládne manžel, jednou vám kluk dospěje a možná nebude žít tak, jak si představuje tvůj muž, co pak bude ten tvůj chlap dělat? ... ale to nikdo neví, každopádně je špatně, když je dítě přecenováno, jsou na něj kladeny přehnané nároky (takových rodičů je plno) a mají nalinkovanou každou minutu ve svém životě. Sleduj hlavně potřeby syna, kdyby se trápil, měla bys mu pomoc vybojovat ten kousek individuality, která se v nim může probudit.