k přípravce jsme se dostali tak, že jsem pořád zvažovali odklad, nebyli jsme si jistí. Taky jsem pojali podezření, že za rok v logopedické školce to se školní připraveností nebude o nic lepší, holka tam dost stagnovala, přeci jen laťka byla trochu jinde, než v běžné školce (smíšené třídy apod.). A taky holka začala remcat, že všechny pohádky ve školce slyšela už 100x a že chce do školy (její sestřenice šla vloni, druhá nastoupila letos do první třídy a holka strašně záviděla).

A ještě jsem v Praze řešili, do které přípravky, protože v některých čtvrtích se v přípravce řeší úplně jiné problémy, než má naše holka - například špatná znalost češtiny, absence hygienických návyků apod.

Nakonec nastoupila kousek od mojí práce a zdá se, že to byla dobrá volba.