Ono z toho úpříspěvku není patrné, zda šlo o malou motorku nebo o velkou, je to venkoncem jedno, neboť s ní ublížil malému dítěti a neměl na ní co dělat... A jeho matka - co by dělala, kdyby jí někdo srazil syna na přechodu, protože třeba telefonoval - to se přece taky nesmí, a pak řekl, že nechtěl... Když se nás to netýká, je to jiné. A k těm puberťákům - já byla v pubertě slušné dítě a zkušenost mě naučila, že člověk by měl být trochu trhlý, protože dospělí - především cizí, se ke mě chovali všelijak, jen mi neopláceli slušností. Takže přílišná slušnost není to pravé. Ale na druhé straně ve třinácti nebo čtrnácti mít za sebou všechno, co mi život může dát a mít pocit, že na ostatní lidi nemusím brát ohled - to pro mě znamená nudu a taky neúctu sama k sobě. Mám syna, je mu patnáct. Zatím nikoho nezajel ani nezabil, ale před zákonem je stejný, jako ti, co už něco takového jako děti provedli, ale nebylo jim patnáct a tudíž se jim trest nezaznamená do rejstříku. Jak k tomu přijdou ty děti, které respektují druhé a nezatěžují společnost? A jejich rodiče, kteří se dětem věnovali, jsou na roveň těm, kteří na ně kašlou.