Mám děti od sebe 2roky a 4 měsíce. Zpočátku starší syn od miminka utíkal, vadil mu její pláč, nechtěl s ní být atd. V té době ještě děti ani nevyhledával, takže o společnost moc nestál. On je teda hodný a neagresivní, takže ji nikdy neubližoval.
Teď je jim 4 r. a 20 měsíců a jsou z nich parťáci, hrají si, je vidět, že se mají rádi, blbnou spolu a občas se zlobí nebo perou o hračky, normálka.

Takže časem se to i může změnit. I když samozřejmě se to zase může otočit k horšímu, ono opravdu záleží, jak si ty lidi navzájem sednou, Můžou to být úplně odlišné povahy, které by se v životě nikdy nestýkaly, pokud by nemusely. Kamarádka to takhle má se svým bratrem, ona je to prostě sázka do loterie.

Asi bych se snažila synovi co nejvíc věnovat čas o samotě, pokud je v právu, tak ho upřednostnit před mladší, nikdy mu neříkat, že je starší a rozumnější atd, četla jsem tu na tohle téma spoustu dobrých rad.