Jojo, hostitelská péče, případně to jde udělat tak, jak to udělala moje teta, pravda teda je, že to neplánovala. Začala dělat dobrovolnici v KÚ, některý KÚ tohle dělaj, dobrovolník chodí za konkrétním dítětem si pohrát, vzít na procházku a tak. Teta chodila za romskou 1,5 letou holčičkou 2x týdně, pozdějc každej den. Prostě se do sebe zamilovaly. Shodou okolností holčička mohla jít do adopce nebo PP, ale nikdo ji nechtěl. Za dva měsíce jí měla teta na dlouhodobý návštěvě, za další dva v předpěstounský péči.
Nedělala psychotesty a nic kolem toho, jen u ní byla soc. pracovnice a návrh na svěření do péče si teta podávala přímo na soud. Je to 2,5 roku zpátky, teta je sama a má malou v poručnický péči.
Takže i takhle to jde, bylo mi to vysvětleno tak, že pokud člověk žádá přes stát, tak žádá v podstatě o zprostředkování. Pokud si najde konkrétní dítě a má s ním vztah, může požádat přímo soud v místě bydliště dítěte bez posuzování. Teta narazila na dobrý lidi, tak s tím neměla vůbec problém, naopak jí všichni fandili.