cha cha, skvělá vzpomínka...u nás se teda kuchařky evakuovat nemusely, my jsme vybíhaly do přiléhlého lesoparku, kde se na stanovištích plnily úkoly, a ty pytlíky se navlékaly před zamořeným územím, což byl takový dolíček, kam hodili tělocvikáři dýmovnici...ale já si z toho nejvíc pamatuju tu zvláštní chuť svobody, kdy se každý vracel do školy tak, jak doběhl, nikdo to nehlídal, a tak se přišlo do třídy, kde nikdo nebyl, pár dětí, většinou bylo krásné podzimní počasí, tak jsme lezli okny ven a voněl kouř a bylo to takové free...tehdy nejezdila skoro žádná auta, lidi nebyli...prostě poledne na kraji sídliště bylo tiché, klidné...