"Když my se Ecim neshodneme v tom, co je to to "štěstí". To jako myslíš, že jsme s mužem, oba deprivanti z dětství, leželi takhle na kanapi, a najednou na nás doletělo to "štěstí" a my prozřeli a ejhle, je po všech problémech?"

Niki, tak to si tedy vůbec, ale vůbec nemyslím. Já se za bůhvíjakého deprivanta nepovažuji, dokonce si velmi zakládám na tom, jak jsem se s většinou překážek dokázala poprat, ale už jsem si opakovaně všimla, že když se s manželem bavíme o partnerských vztazích, tak u sebe pozoruji nesrovnatelně vyšší míru přinasranosti než u něho, protože on kolem sebe v dětství a dospívání zažil víc fungujících vztahů.