Švagrová má syna, necelé dva roky. Neumí říct ani jedno slovo. Tedy jako správně. Třeba najednou z něj vypadne tetetetááá. Švagrová si myslí, že říká teta. No já nevím. O mluvení ani tak nejde, vím, že některé děti jsou v tomto pomalejší, ale zaráží mě jiné jeho projevy. Švagrová s ním nemůže do obchodu, na dětské hřiště, prostě nikam, kde můžou být cizí lidé. Okamžitě začne řvát a vydrží i tři hodiny. Jediná pomoc odejít domů. Kluk se nenechá nikým hlídat. Svou maminku neustále tahá za ruku a ona musí okamžitě vstát, jinak následuje hysterický záchvat. Švagrová už to nezvládá, je vyčerpaná a myslí si, že jí to kluk dělá schválně. Doktorka se k tomu nevyjadřuje a tvrdí, že je to normální.
No mně to teda normální nepřijde, sama mám tři děti, ale tohle tedy nedělalo ani jedno. Nevíte k jakému doktorovi zajít? Musí být doporučení od dětské? Švagrová to chce nějak řešit, ale dle dětské dr. je všechno v pořádku.