Ono už samo pochopení problému ti dodá klid, tady je i cesta cíl.
Tady nejde jen o strach z cizích lidí, když dítě řve 3 hodiny v kuse, nějaký důvod to mít musí.

Zásadní rozdíl vidím v tom, že u běžného dítěte je důležitá důslednost. Například, "teď tě sundá ze židle táta, protože máma nemůže" (dítě je zvyklé na mámu). U běžného dvouletého dítěte bych neustoupila, u dvouletého autisty ano. Protože už předem vím, jakou reakci moje zatvrzelost a důslednost vyvolá.
Já už to teď s odstupem vím, jaký jsem dělala chyby, ale tehdy bych dala nevím co za to, kdyby mi někdo pomoh.

Ono když to zažíváš 5x denně a nic jinýho neřešíš, než řev dítěte na každý druhý podnět, tak je to fakt o duševní zdraví.