Jako nejzávažnější problém vidím vyčerpání maminky, jestli má dítě nějakou diagnózu nebo ne je v této chvíli vedlejší. Takže je úplně na místě k psychologovi jít. Sama si vzpomínám na to strašné vyčerpání, když naše dítě skoro 2 roky (od jeho 16 měsíců, kdy k nám přišlo do rodiny) každou noc 2-3 hodiny křičelo, jednou křičelo více jak týden v kuse, že potřebuje abychom mu vyfukovali a nafukovali stále dokola nafukovací balónek...., pamatuji si, jak jsem v naprostém zoufalství a v breku telefonovala do SPC, co mám dělat... a mnoho dalších podivných projevů, a taky na to, jak reagovali lidé, kteří mé dítě ani neviděli, ale říkali mi, že to je u tak malých dětí normální.
Maminka potřebuje nějakou podporu , jinak je nebezpečí, že opravdu může u ní dojít k nějakému zkratu, čehož se i sama bojí.