zdravím, možná má někdo podobnou zkušenost a dokážete mi poradit nezaujatě. Pokud začnu od začátku syn se od mala bál dětí, dětská hřiště miloval, pouze v případě, že tam nebylo v dosahu žádné dítě, pokud nějaké ano, nešel tam, pokud přišlo, když tam byl, utekl. My jako rodina kolem sebe nemáme děti v jeho věku, od narození byl v kontaktu pouze se sestřenicemi, s nimiž má velmi hezký vztah. Před 2 lety se nám narodil druhý syn, bráchové se mají moc rádi, starší se k mladšímu chová opravdu hezky.
V září nastoupil do 1. třídy - přestěhovali jsme se na vesnici asi před rokem, chtěla jsem, aby syn ještě poslední rok školky byl s těmito dětmi, aby se seznámili. už ve školce se od kluků držel stranou, spíš si hrál s holčičkama. Nyní ve škole je však sám, kluci se s ním prý nechtějí bavit, odpovídat mu na pozdrav. Holky už mají samozřejmě svoje partičky. Když jdu pro syna po škole, většinou jde sám na konci chumlu s hlavou skloněnou. Je mi to líto, vím, že je to v něm, ale nevím, jak mu můžu pomoci. u dětského psychologa jsme již byli, ale žádný posun to nepřineslo.
Nemáte doma taky takového introverta, co je šťastný ve světě dospělích, ale v tom dětském tápe? Jak jste to řešili, pokud vůbec existuje nějaké řešení, nebo tomu dát čas? aby se s tím srovnal sám?
zatím žádné náznaky nejsou, ale trochu mám strach, aby se pak nestal terčem šikany.
díky za vaše názory