Takový byl můj starší syn. Do školky nechodil vůbec(má povahu po mně a já mám z MŠ trauma, tak jsem na něj netlačila) a první 3 roky ZŠ jsme praktikovali domácí školu s postupným začleňováním se do školního kolektivu.
Dnes je v šesté třídě a už několik let je náš byt průchoďák plný jeho kamarádů a kamarádek.
Sám to nedávno rozebíral(v souvislosti s mladším bráškou) a vysvětloval, že nejvíc mu pomohlo to, že na něj nikdo netlačil, a taky vědomí, že každý je v něčem dobrý-někdo dobře čte, jiný rychle běhá, další pěkně kreslí a ještě jiný dobře počítá-díky tomu se ho nedotýkaly urážky pitomců a díky tomu taky neohrnoval sám nad nikým nos.
Obětí šikany se nestal, naopak už ve čtvrté třídě se postavil za šikanovanou kamarádku, a když ji holky vyčlenily, vtáhl jí do klučičí party, aby se necítila odstrčená.

Jinak neodpovídání na pozdrav a ignorování je taky forma šikany.