to je mi moc líto. Chce se mi až plakat.

Chci k tomu jen říct, není mi mnoho, je mi 30,ale za takto krátkou dobu jsem se naučila jedno. Lékařům 100% nevěřit. Snažím se vždy a ve všech případech kdy mám jen byť slabé tušení,že něco není úplně ideální, a něco neprobíhá asi tak jak by mělo - byť to vychází z mého laického vzdělání o to abych lékaře či sestry donutila jednat. Případně odcházím k jinému lékaři,který je ochotný posouchat mé vnitřní pocity.

Za svůj život jsem se setkala s několika situacemi kdy tato nedůvěra a poslouchání sama sebe, a ochota riskovat,že doktora "naseru" se mi vyplatila narozdíl od ostatních.
Viz - můj vlastní porod,manželova kýla a dceřiny problémy s očima ...

Moje kamarádka takto přišla o manžela - měl rakovinu střev, po několika operacích kdy mu nikdo moc šancí nedával se začal uzdravovat, rakovina byla zažehnána, tělo se uzdravovalo a přišla na řadu poslední operace - kdy mu byl vrácen vývod zpět do břicha. Po operaci nastaly komplikace - dostal teplotu,jeho manželka šla upozornit sestry - ty mávly rukou,že je to běžné - bez toho aniž by se na něj šly podívat. Manžela po hodine šla znovu za sestramy,opět jí nepomohly. Po další hodině začal její manžel zvracet a zvraceto ho nechali ještě celé odpoledne. Manželka vyhledala primáře - ten doběhl na pokoj a rozhodl se znovu pro operaci. Její manžel se už neprobudil,zemřel přímo na operačním sále. Možná,že ani ty sestry kdyby se na něj šly podívat by neudělaly nic jiného,než by mávly rukou,ale možná že ano... Možná,že kdyby se manželka vykašlala na protivné sestry a dožadovala se lékaře,možná by dnes žil, možná ne...

Z každé takové situace se učím jen jedno - Za zdraví svoje a svých blízkých musím bojovat a případnou péči si musím vydupat stůj co stůj. Bez ohledu na to jestli tomu rozumím nebo nerozumím a jestli mají dobrou nebo špatnou náladu. Je na tom smutné to,že člověk je musí tlačit k tomu aby léčili a přemýšleli a pomáhali a starali se,místo toho aby to dělali sami od sebe. /nepaušalizuju na všechny,ale setkám-li se s neochotou jsem ochotná si péči vydupat/