Michale souhlasím.
Chtěla bych vidět domlouváni našemu synovi, že udělal něco špatně. Ve dvou a půl letech na něj platilo nejvíce ve zkratce říct, že se to nedělá a proč, případně opravdu plácnout. Nějaké dlouhé vysvětlování, nikdy neposlouchal.


a chtěla bych vidět Z+2, jak vysvětluje něco mému staršímu ADHD synovi v necelých třech letech. Syn má hlavně poruchu soustředěnosti, dle psychologa jeho soustředěnost vydrží 1 sekundu. Kolik by mu toho během vteřiny asi vysvětlila? Tím nechci říct, že automaticky vždy dostal, ale muselo se mu vše říct rychle bez dlouhých průtahů, protože hned měl myšlenky jinde.

Opravdu mi nad některými radami zůstává rozum stát.

Ano, neplácejme děti. Nevracejme jim to, co udělají ostatním (plácnou někoho), aby náhodou jednou výchovou na zadek neutrpěly trauma. Mějme rozmazlené hazjzlíky, kteří si mohou dovolit cokoliv ke komukoliv.

Přijde mi, že někteří kritici výchovných plácnutí buď kecají, že opravdu nikdy dítě neplácli, a nebo opravdu mají děti, které to opravdu nepotřebují. Ale jim se to za to moralizování vrátí. A pořádně.