Podobnou povahu má můj syn - ve školce ho to nebavilo, kamaráda si žádného nenašel. Já jsem také introvert takže jsem mu nedokázala najít kámoše přes matku nějakého dítěte - prostě se neumím družit - vím to o sobě a nehrotím to, jen by bylo vždy líto syna, že kvůli mé introvertní povaze mu domu nedovedu kámoše - tak jsem se přemohla když byl v první třídě a násilím jsem se začala družit s maminou jeho spolužáka a vzala jsem toho spolužáka k nám domu i jeho maminu - musím říct, že pro mě to bylo utrpení - maminky introvertky mě jistě chápou - ale to synovi pomohlo - začal s ním kámošit a našel si cestu i k ostatním a teď po pár letech si vodí každý den domů jiného kámoše a v pohodě chodí na kroužky a já jsem šťastná, že se už s nikým nemusím družit, že se druží syn :)