Zkušenost s dětmi nemám, mohu jen vzpomenout na tu vlastní. Děti mi nesedly, nekamarádila jsem skoro s nikým, byla jsem prostě jiná.
Kroužky mi nepomohly, malá skupinka se sice obvykle semkla, ale já jsem se necítila být vtažena.

Podle mě je nejdůležitější nedělat z toho žádný velký problém, nedávat najevo, že je to špatné, když s dětmi nekamarádí.
Chce to čas, podpořit sebevědomí syna a hlavně se netvářit, že na správné kolektivizaci stojí život. Nestojí.
Časem se to spraví, do té doby nechť má alespoň fajn rodinu, která ho bere, jaký je.
Jak už tu někdo psal - po pěti letech jsem začala chodit na víceletý gympl a tam už to bylo ok.