Na venek funkční, ale uvnitř až tak nic moc. Milující máma, ale předala nám své komplexy a mindráky. Otec dominantní, neschopný a podivín, sice nás měl rád, ale děsně nás buzeroval. Mamka se nás neuměla zastat a snažila se hrát to na obě strany, což dělá dodnes. Rodiče se rozvedli, což bylo asi dobře. Bití bylo taky, ale naštěstí né moc, asi jsme byly se ségrou uťápnuté, pamatuju si třeba facku od otce za to, že jsem nemohla najít nějakou blbost v kůlně.
Jinak to bylo dětství po institucích, od 1,5 roku v jeslích, ve školce od rána do večera, pak v družině, věčně po sídlišti s klíčem na krku, nevzpomínám na to moc hezky. Vrchol blaha byl, když se šlo ze školky po "O".
Jinak mamka byla za služku a táta se spíš povaloval. Sice se nám věnoval, ale nepřeháněl to. Každopádně dětsví nebylo ani špatné, ale ani krásné, takové neutrální. Ale zase když čtu nekteré ty hrůzy tady, tak jsme na tom byly ještě dobře. Máme hodnou ammku a skvělou babičku našich dětí a můžeme se na ní vždycky spolehnout.