Do mých dvou let jsme s rodiči bydleli v 3+1 s babičkou a dědou. Babička mi je velmi blízká do teď, dědu si pamatuju, jak voněl pivem
Ten zemřel, když mi bylo asi šest.
Když mi byl ani ne rok, byl taťka na těžké operaci nádoru na mozku.
Pak jsme se přestěhovali do jiného bytu ve stejném městě, narodil se mi brácha.
Taťka vždy pracoval, i když byl po operaci mozku tělesně postižený, pracoval i doma. S mamkou měli moc hezký vztah. U nás byl přísnější taťka, ale dělal s námi spoustu věcí - chodili jsme na kaštany, pouštět draka, do kina... Maminka vytvářela úžasnou domácí pohodu
Když mi bylo 11 a bráchovi 6, tatínek ve 33 letech zemřel.
Pořád mi chybí, obdivuju maminku, jak byla (a pořád je) hrozně silná. Brečet jsem ji viděla jen v den, kdy táta umřel a pak na pohřbu. Vždycky mi byla oporou ve všech situacích, pracovala, studovala, starala se sama o dvě děti, vedla domácnost.. Dokázala nám několikrát našetřit na dovolenou u moře. Nechápu, kde brala tu sílu na to vše..