No, u nás v rodině naopak vztahy na partnerské úrovni byly, mámě jsem mohla cokoli říct (sedmdesátá léta), vždycky se za mě postavila, a naše názory zohledňovala v míře, která byla úměrná našemu věku. Byla skvělá, táta spíš nevýrazný, ale v konkurenci naší mámy by byl možná nevýrazný kde kdo. Máma byla hodně empatická, pořád jsme něco rozebíraly. Do školky jsem nechodila, byla se mnou doma babička, ale dneska to nevidím jako klad. Ve škole jsem pak byla sociálně dost mimo.