Po pravdě ani nevim. Nějak postupně zjišťuji, že mnoho věcí bylo jinak, než jak si to pamatuji - a dodatečně se mi to vybavuje.
U nás doma vše zařizovala máma, otec byl živitel. Když zrovna nebyl v práci, nespal po noční, nebyl v hospodě a nebyl nasranej, tak si s námi dokázal hrát líp, než máma. Bral nás na houby a moc hezky kreslil. Často jsem se bála jeho cholerických výpadů, ačkoliv si nevybavuji, že by nás uhodil(určitě nějaký ten plácanec byl, ale žádný výprask si nepamatuji).
Nerada na svoje dětství vzpomínám, je mi o moc líp teď.