Ecim, je to smutný, ale je to tak. Děti si toho "černýho vzadu" obvykle neváží. Nedokážou zohlednit, že dělat tyhle nudné věci vyžaduje jednak daleko větší duševní i fyzickou oběť - je to časově víc rozsáhlé, dělá se to pořád a ruku na srdce - kterou z nás baví vybírat s dítětem boty, shánět vitamíny, masku na karneval.

Zato blbnutí by bavilo asi každou, leč často na to nezbývají kapacity a někdy i nálada, protože ty první věci se prostě zajistit musí a ty ostatní - až když zbyde čas.

Horší ale je, když se to pak promítne do vztahu - máma-prudička, táta- borec.

A to vůbec nemluvě o výchovném působení - nejen v rozvedených rodinách, ale často i v těch úplných.
Tátové často výchovu moc neřeší, max. vyhrocené případy, nechtějí se s dítětem pořád rozčilovat, leccos povolí, aby byli oblíbení, výchovné důsledky nedůslednosti je taky až tak nezajímají.


Smutný důsledek je pak jak to tady člověk čte - když se to podepíše na vztahu a dítě zpětně matku vidí jako věčně ustaranou prudící paní a tátu jako toho borce. A přitom se máma třeba snažila 10x víc než otec, jen ta zábava s ní nebyla. A taky v duchu řešila, kam určité věci povedou, když např. bude dítěti bezhlavě všechno povolovat. Chlapi tyhle věci neřeší.