To máž těžké. Někdy malá přátelská porodnice s minimem zásahů do přirozeného běhu porodu může být i na škodu. Zejména pak, když porodník tak nějak neodhadne tu hranici, kdy je ještě dobré nechat porod bezzásahově běžet a kdy už by se nějaký zásah hodil. Co je pro jednoho dobré, být dobré pro druhého nemusí.
Sousedka rodila první dítě právě v takové malé klidné přátelské a v podstatě bezzásahové porodnici. Sešla se špatná kombinace úzké pánve, velkého dítěte a možná bůhví čeho ještě. Porodník nechal porod bezzásahově běžet 2 dny a nakonec skončil urgentní sekcí. Dítě přišlo na svět lehce přidušené. To že je dneska hyperaktivní, má poruchu pozornosti a několikanásobné dys s tím souvisí jen možná. Jeho maminka si na ten porod odnesla poměrně nehezké vzpomínky. Další dvě děti přivedla na svět v Podolí.
Já si klidu v malé porodnici neužila nikdy. Vzhledem k tomu, že jsem v obou těhotenstvích měla komplikace, vybrala jsem porodnici s nejlepší možnou neonatologií. I přes jisté nepohodlí pro mě.
V zásadě chápu všechny maminky. Domarodičky, zastánkyně malých porodnic i zastánkyně těch velkých. Ale argument, že by lékař měl mít nějaké zkušenosti, když už u toho porodu je, přijímám velmi dobře. To je snad v každé profesy, že zkušenosti jsou jen k dobru. A u lékařů zvlášť. Protože pokud se něco pokazí a ono se to stát prostě může i při zcela přirozeném běhu porodu, tak ten zkušenější bude méně tápat a rychleji řešit.