Tak se jí zeptej, jestli jí tvoje povídání o tvých dětech nebude vadit. Pokud úplně z hormonů nezešílela, řekne rovnou že nebude, a nebo jí možná dojde, že to přehání.
V rodině jsme měli jednu snažilku (jinak to zatím vždycky přišlo tak nějak samo) s mnoha nezdary, neptali jsme se, jestli na tom ještě dělaj, ale o žijících dětech jsme mluvili normálně. Ona sama nám po čase oznámila (jednotlivě, ne že by to dala na vývěsku), že po X potratech a hromadě stresu se na to vykašlali. 1 dítko se jim teda zadařilo, ale ona měla představu o velké rodině. No, prostě jim nebylo přáno.