Nazdárek,

tož my ve škole pohodička. Chodí tam fakt ráda, akorát nějaký věci dost přehlíží. Mají třeba dát písmeno do kroužku, tak to celý vybarví a ještě z toho trčej čáry. Když psali jedničky a dvojky, tak to psala třikrát tak velký a široký a šišatý, než to mělo bejt. Ještě že nemaj písanky a nepíšou to ještě na ostro. Protože kvůli těm pár číslíčkům se tu vztekala víc než obstojně a na moje chatrné nervy to není nic moc.

Včera jsme byli poprvé na kroužku plavání a to jsem měla radost. My - téměř neplavci s odporem k vodě hlubší než napuštěná vana - snad budeme mít doma vodníka. Je to sice kurz pro neplavce, ale mají stejnou instruktorku jako když jezdili před prázdninama se školkou. A jelikož Nuna přes léto trénovala, byla tam prý nejživější a nejšikovnější a dokonce - naše bázlivá Nuna - vyhrála v nějaký hře na vodníka. Tak jsem potěšená, že aspoň něco jí fakt baví.

Jinak dneska po škole jedem na letiště si vyzvednout taťku po 10 dnech v Americe. Tak už se celkem dost těším i o víkendu do školy, až se těch dětí na chvilku zbavím.