Nespavostí sem trpěla celý těhotenství, a od té doby to de se mnou od desíti k pěti. Chodím spát kolem půlnoci, docela dlouho trvá než zaberu, budím se v pět ráno. Vydržím tak třeba měsíc, pak na mě jeden den padne taková únava, že narážím do zdí. Dycky se toho dne bojím, je to hrůza, nemůžu pomalu ani mluvit, připadám si jak kdybych existovala za sklem, napůl.