Na tobě mi přijde ohromně sexy, jak dokážeš věcně uvažovat a argumentovat. Myslím to vážně.

Co se týče důvěry na 100%, to bych nevěřil ani sobě. A odskok partnera k jiné jen způsobil, že už tu pravděpodobnost odskoku vidíš realističtěji. Zas na druhé straně mu můžeš o něco víc důvěřovat, že se v případě nějaké krize bude chovat korektně k dětem, což je taky cenná vlastnost.
Podezírat ho klidně můžeš (to je jen proces v tvé hlavě), ale pruzení může mít ten efekt, o němž píšeš. Spíš než na důvěru v něho bych doporučil zaměřit se na důvěru v sebe. Abys uměla ustát i to, když zklame v budoucnu. Nebo jen to, že se občas vidí s "bejvalkou". Co přesně je v tobě zraňováno? Jaká potřeba je frustrována? Když si tohle ujasníš a uděláš se méně zranitelnou, bude to přínos pro tebe.

A obdivuju, že na rozdíl od některých diskutujících, které píšou o tom, co by měl ON dělat, zabýváš se tím, co můžeš dělat TY.