Povím ti, jak bych se zachovala jako matka toho kluka. Vzala bych ho do náruče, zkontrolovala, nakolik je zraněné vážné, chlácholila ho. Holku bych vůbec neřešila, maximálně až by se kluk uklidnil, bych ji vyzvala, že by se asi slušilo se mu omluvit, pokud by to předtím neudělala sama nebo ji k tomu nevyzvala její maminka nebo jiný dozor, pokud by tam byl.

V situaci nestranného pozorovatele (ve tvojí situaci) bych se asi zachovala stejně, hleděla bych na ně neschopna slova. Ten chlapeček jistě potřeboval utěšit, ale pokud to neudělají jeho rodiče a prarodiče, mám to dělat já (proti jejich případné vůli)? Těžko. Holka nepotřebovala zastání, potřebovala jen možnost se omluvit a uvědomit si, co se stalo a co i horšího se mohlo stát, zřejmě ji nedostala. Zřejmě bys tomu nepomohla, kdyby ses do věci vložila, nejspíš by tě nepustili ke slovu a sepsuli i tebe. Chtělo by to hodně asertivní povahu, kterou třeba já nemám, aby se ti podařilo jim sdělit, že její chování neschvaluješ, ale jejich reakce je přehnaná a prakticky k ničemu.