Já tě chápu. Peníze jsou sakra důležité, když jich je málo - ve smyslu nestačí ani na základní potřeby. Ale vezmi to takhle - každý z nás (většina určitě) měl v životě období (měsíce - roky), kdy těch peněz bylo fakt málo. A víme, jaký to bylo hnusný, náročný, kolik slz a nervů to stálo. A je jasný, že vztah to potom jednoznačně otravuje. Ale bohužel, to období se musí překlepat. A je fakt, že snažit by se měli oba, když se nesnaží oba (nebo mají pocit, že ten druhý se nesnaží), tak to je spolehlivý zabiják vztahu.

Vlastní zkušenost - co mi pomohlo. Já měla pocit, že makám jak šroub, bývalý měl pocit, že víc makat nemůže (čas) + že moc utrácím. Pomohlo
a) absolutní sepisování toho, kolik a za co utratím - vždycky jsem mu předložila, aby mi teda ukázal, kde mám ještě ušetřit
b) s tím související rozpočtování - .vždyy jsem mu kázala, kolik a za co se bude muset příští měsíc utratit - tj. že na to budeme muset mít
c) příklady táhnoou - znala jsem jeho kolegu, který při stejné hlavní povinnosti dokázal cca 3-4x týdně chodit ještě do druhé práce, kde byl do půlnoci, od sedmi pak nastupoval s mým bývalým, který tvrdil, že po večerech už pracovat nemůže, bo si musí odpočinout. To ho donutilo aspoň občas na ten přivýdělek zajít, když to zvládá kolega.

Takže si myslím, že i on si možná myslí (byť ti to nedává najevo), že moc utrácíš a že to není tak zlé. TAk mu dokaž, že to jinak nejde, že peněz fakt potřebujete víc.

A zkus najít někoho, kdo si změnou práce přilepšil, nebo kdo si dokázal u nich vyhádat vyšší plat, atd... Chlapi jsou děsně konzervativní a podle mě se fakt i hodně bojí. Když uvid, že to jiný dokázal, líp se jim bude o tom aspoň přemýšlet.

V nejhorším kup dětem boty a nekup mu celý měsíc pivo nebo nějakou jeho slabůstku, že ti to nevyšlo a boty byly důležitější...

Jo a bude líp, odškrtávej si měsíce...