Před dávnými časy mě tchánovci občas prudili, že je málo navštěvuju se synem (manžel byl na vojně). Nejdřív jsem si ujasnila s manželem, že v tom pojedete se mnou, a pak jsem tam prostě měsíc nepřišla včetně jednoho jeho opušťáku. Nebudu popisovat detaily ... ale od té doby si nemůžu na nic stěžovat a je to už čtvrt století. Lepší tchánovce neznám.
Kupodivu jejich vlastní dcera se nedokázala vůči nim takhle kategoricky vymezit dodnes a furt si stěžuje - no ale já se za ní nevymezím.