"Při čtení tématu jsem si vzpomněla na slavnou trilogii od Lenky Lanczové (Ve znamení blíženců, Panna nebo blíženec, Zadáno pro blížence). Eva a Jarina tam měly takového strašně přísného tatínka. Úspěch znamenaly pouze dobré známky ve škole, pořád těm holkám zakazovaly kluky, nutily je pořád jezdit s nima na chatu a tak dále. Nakonec to dopadlo tak jak to dopadlo - Eva otěhotněla v necelých šestnácti....."

Mně vždycky fascinovalo srovnávat, jak moc jdou v ruku v ruce výchova a chování dítěte, protože jsem znala lidi, kteří byli vychovávání tvrději než já, ale přesto byli o dost problematičtější. Svoji výchovu hodnotím jako rozumnou a vyváženou (někteří lidé mě litovali, jiní mi záviděli), ale na druhou stranu mám dost pohodovou a zvladatelnou povahu.

"Mě docela fascinuje, že úspěch se v dnešní době rovná bejt dobrej v práci a mít hotně peněz."

TOHLE NENÍ JEN SPECIFIKUM DNEŠNÍ DOBY, TAKHLE TO FUNGOVALO VŽDY. Já se zcela nepokrytě přiznávám, že pro mě tohle bylo a je důležité dost, ale zdaleka to není nejdůležitější. Mít dobrou práci a vydělávat dost peněz pro mě ale nebyl jediný důvod, proč jsem tolik toužila být ve škole dobrá. Mým neméně důležitým hnacím motorem byla jediná možnost, jak se dostat mezi lidi, se kterými si budu rozumět a mezi kterými se budu cítit dobře.

"Pro mě je úspěch v životě především žít dobrý křesťanský a duchovní život a budu se snažit o totéž u svých dětí. Ale to neznamená samozřejmě, že je nebudu učit, aby si dokázaly na svůj život v dospělosti řádně vydělat a další hodnoty. Z náboženství člověk nevyžije."

S velké části souhlasím, i když nejsem křesťanka. K tomuto odstavci dodám jen to, že jako jsou v životě situace, kdy jsou nám k ničemu peníze, tak jsou naopak i situace, kdy nevystačíme s nemateriálními hodnotami.