Ahoj,
myslím, že s IVP ve školce si nemusíš dělat hlavu. Možná by pomohlo se podívat na nějaký mustr -pro formu. Ale obsahově, to musíš prostě individuálně. Podle mě stačí projet internet se zásadami pro PAS, případně ADHD (mě připadají v ledasčems podobné), projít diskuse, případně deníčky, co komu pomáhá- nebo knihy - třeba Výchova dětí s autismem nebo s AS. Pak vykomunikovat s maminkou, co už ví, že jim funguje, co dítěti způsobuje neklid, čeho se konkrétně bojí, co mu nejde atd. A pak si stanovit krátkodobý a dlouhodobý cíl, plán. Představ si to selským rozumem- jde o to omezit pro něj nepříjemné, nezvládnutelné. pomoci mu orientovat se v chaosu - podle potřeby piktogramy, jiný pevný řád, nebo jen dobředu říct, co bude následovat,jasně formulovat pravidla. Vymyslet možnost klidného místa, aby si odpočinul, případně extrémně nerušil ostatní.A pomalu učit vše co mu dělá potíže- v malých krůčcích, ne vše najednou.

Ale to si to SPC zatraceně zlehčuje, návrh podle mě mají dělat oni, podle vyšetření a ty to máš jen napasovat na denní program v MŠ.

Jinak mírná depka trvá. Byla jsem u dětské psycholožky, ktrá mě vždy pochválí, jak to zvládáme, ale moc do toho nevstupuje - je to člověk, proti zbytečným diagnozám - podle ní každá dg. by se měla dávat ve chvíli, kdy dítě má problém, který nejde řešit jinak. Docela mě zaujal názor na např. AS a jiné dg., že např. "obyčejná" uzkost může imitovat spoustu příznaků napřAS. Toto je u Mat., oční kontakt normálně má, ale když je s cizími nebo před hodně lidma, tak ho má menší a je takový stuhlý - ale podle jedněch bude AS a nebo má prostě nepříjemný pocit, úzkost, nejistotu, takže se přirozeně pak chová nepřirozeně:o)
Mat ve škole funguje jako utajený AS, má IVP na poruchu pozornosti a labilitu, lehkou dysgrafii. Teď je vzorný, ale včera mi spec. ped řekla, že se jí ptala učka na hudebku, jak to má se zvuky, že je hrozně neklidný a ruší tam. Tak jsem se ptala Mat, (ze zvuků mu vadil tak maximálně vlak nebo matějská, ale ne moc). Tak to vypadá, že ho nebaví dokola stejné písničky a prostě zlobí.Ale hned to vypadá jako projevy AS - uvažuju o tom, jestli se svět zblázní nebo ne. Nepopírám, že osvěta je důležitá pro např. jasné AS, kteří byli dřív neprávem za zlobivé a nebylo jim pomoci. Ale pocit, že rozhodnout musím já, kolik toho moje dítě ještě unese, mi moc příjemný není. Ale s poradci mi to připadá, jak tanec mezi mlýnskými koly, z extrému do extrému. Zlatá střední cesta.