Souhlasím plně s Grainne, a i Tante a Anantou, v principu.

Je dobré, že zakladatelka něco chde řešit. Měla ale hlavně řešit a VYřešit situaci na místě. Jasně a jednoznačně se vymezit a neshválit synovo jednání. Je nepodstatné, nakolik je to citlivé děťátko jedenáctileté, byl vůdcem bandy dětí, které šikanovaly jiné dítě.
Kdybych takto viděla své dítě, musela bych chvíli dýchat, abych nejednala zkratovitě, protože ještě víc bolestné, než že mé dítě někdo šikanuje je fakt, že by to bylo MOJE dítě, které šikanuje někoho jiného. Seřvala bych ho a všechny ty ostatní, chlapci se omluvila i za svého syna, toho odtáhla a nějakou dobu asi nevylézala z domu, dokud bych mu do hlavy nedostala, jak se má chovat. A hlavně, jak má cítit. Brala bych to jako své selhání, ale nějak musela vyřešit.
Nebila, nefackovala - tohle dětem nedělám.
Ale jen udělat mírné bububu...
Tatínek, ten to pohnojil úplně, to nejsem ani schopna okomentovat.

Zakladatelko, tvůj syn nemá všechno.