Žabátko a od školky vedu heslo...,kroužek mi stačí jeden,ale hýbací- buť plavání, florbal...je mi jedno co,ale hýbat se budete. Ve školce chodili do sokola......protože pohybu je málo a snažím se jim ho dopřát. NAvíc....s náma sportují.....,ale to je něco jinýho než v kolektivu dětí.

Rozhodně bych nechtěla,aby se mi jen placatili jen u baráku a nikam nechodili.....

Ten sociální kontakt je důležitý.....

NEbo ty závody mají něco pro i proti: ano ty nás ochudí vždy o část soboty co by jsme mohli na výlet,ale když se vrátí....kolikrát ty rozzářený obličeje:nebo si z nás nedávno syn vystřelil.....potřeboval být do 10místa.....a přišel domů...výraz naprostýho zkroušení, že byl 11. Já ho utěšovala, že to přece nevadí......, že příště to bude lepší a určitě v tý tabulce tak neklesne.....no prostě......žádná tragdie.....
A syn mladší se začal smát....(já nechápavě koukala a on to nevydržel.....) a říká mami on není 11 on je dvakrát první.....

A pak když se nedaří tak je dobrý taky zažít třeba tu diskvalifikaci nebo být poslední......do života se jim to bude hodit.

A pak mám typ dítěte: starší- co se sportys píš naučí od jiných....nás jakoby nevnímá
a mladší co ho jsme schopný naučit vše.....takže......takže pro něj je to taky vhodný.


Jo a společenský hry...ty hrajeme pořád......carcassonne , osadníky, žolíky, prší....člobrdo....

a pak kluci jak se tu psalo....manžel je šachy učil v 4letech(nijak mě nenapadlo, že jsou na to malý) a 13letý syn ho už poráží.....(do kroužku nechodí) sem tam si to dají s někým po netu a mezi sebou.