Promiň, abych tě nemátla. Samozřejmě, že nemůžeš odmítnou odpovědnost za škodu, kterou jsi ty nebo tvé dítě prokazatelně způsobila. Ale můžeš dělat hloupou, nechápat, předat advokátovi a krom pár stání, ke kterým se navrch můžeš párkrát omluveně nedostavit (další dva roky navrch), pár sepsání odvolání žádné starosti nemáš. Peníze, kterými bys mohla splácet škodu, dáš raději advokátovi a je-li opravdu šikovný, může tě vážně z placení vysekat. Anebo i prohraješ, ale po 12ti letech ta uvažovaná částka už při současné inflaci bude směšná. Máš velkou šanci, že to protistranu přestane bavit a žalobu stáhne. Máš i šanci, že advokát protistrany něco zvojtí a případ se promlčí. Prostě placení lze se v tomto státě vyhnout, stačí jen mít silný žaludek a dost prášků na spaní.
Jinak historek o užívání si sídlištních dětí máme všici jistě habaděj, ale všeobecně si myslím, že je to taky dost věc rodičů, jak často a jakým způsobem se děcka poflakují kolem baráků a z nudy vymýšlejí lotroviny. Když ty hloučky dětí vídám, je mi trochu úzko, že by mezi nimi byl i můj syn. Jsem radši, když vím, že sedí doma u počítače, nebo je v tělocvičně na florbale nebo sice trajdá po Praze, ale se svým turistickým oddílem. Teď už sice nejsem tak kontrolující a dohlížející, ani to při jeho věku nejde, ale ten nepříjemný pocit, když vyrazí třeba na rande, že už je tma a kdoví, k čemu se může připlést, mi zůstává. A přitom je to velmi spolehlivý puboš s velmi malými příznaky puberty. Však víš.
Romana