Neznám tvého manžela, takže nevím, co tím přesně myslel.
Ale na mě ta slova působí jinak. Že ani není tak podstatné, kolik aktivit s dětmi podnikneš, protože láska je o jiném.
Já děti závislé na sobě nedělám, chci aby byli samostatní a spokojení, na výlety je bere častěji manžel než já - a ke mě tíhnou prostě víc.
Myslím, že u nás je to tím, že jsem na děti víc emočně napojená. Nemám pro ně moc aktivit, ale vždy náruč, pokud potřebují. Do postele jdeme vždy usmíření, ať po sobě během dne nařveme cokoliv.
Nikdy by mě nenapadlo si lásku dětí kupovat, ať hmotně, či aktivitami. Ty jsou taky potřeba, ale není v tom podstata. A naopak, moje děti si mou lásku nemusejí zasloužit. Kritizuju skutek a někdy dost tvrdě, ne dítě.
Jsme na sebe prostě vyladění, takže klidně můžou být dopoledne ve školce a odpoledne na kroužku, beze mě, už to nejsou batolata a nechystám pro ně stále nějaký program.
Ty taky děláš to nejlepší, co si myslíš, jako já, nebo jako tvůj muž.
Vše je správně, pokud jsou v tom všichni spokojení