V prvním šestinedělí jsem se cítila příšerně. Měla jsem poporodní depresi, dráždivé dítě a chyběla mi podpora okolí.
V druhém šestinedělí jsem se cítila jako bohyně (taková nějaká speciální mléčná bohyně
![:-)](/g/s/0.gif)
Připadala jsem si hrozně silná, k miminku jsem se chovala jako matka vlčice, měla jsem ho pořád u sebe, pochovat jsem ho dokázala dát jen jeho otci, a to ještě jen na chvilku, nikoho jsem nechtěla vidět, jen jsem chtěla být s dětmi a pořád jsem se dojímala, jak jsem šťastná.
Rozdíl mezi prvním a druhým porodem spočíval hlavně v podpoře raného kontaktu s miminkem.
Nano, díky za krásný příspěvek
![~x~](/g/s/23.gif)
A užívej si to.