Jen tak dál Já to měla stejně
Dodržovala jsem teda sex. abstinenci, protože jsem celých 6 týdnů, do posledního dne krvácela a čistila se, ale dalo se to zvládnout. Ovšem zavládly u mě pocity, které u starší dcery ne - nebyla jsem schopná malého dát komukoliv do ruky, neměla jsem ráda, když mi na něj někdo sahá, kouká, hladí....fakt jsem taky vrčela a to doslova, prostě to bylo silnější než já, manželovi jsem to vysvětlovala tak, že to je prostě příroda, některé samice v přírodě na svá mláďata taky nenechají sáhnout a útočí ....a já varovala, že taky budu útočit prostě hormony....
Takže jsme byli převážně doma, mazlili se, odvolala jsem 99% návštěv, nedovolila, aby mi lidi lezli do kočárku, hladili ho, dejchali na něj....
Povolila jsme jen tchýni, přijela asi 10tý den porodu....a já předem varovala, že nevím jak to dám, neměly jsme k tomu zrovna nejlepší vztah, teď už je to lepší....

No, nejdřív jsem se snažila, pak jí ho dala, měla ho dvě hodiny na rukou a pak jsem jí ho sebrala, nakojila a už nedala....jela 120km.....zavřela jsem ho do ložnice a vydala zákaz tchýně stála u dveří a snažila se koukat alespoň klíčovou dírkou, ale já řekla ne, už dost a nervozně okolo ní běhala, kdy už odjede, že chci mít klid....
No, už jsme jí ho neukázala, manžel měl pochopení a i ona časem pochopila, prostě hormony. Drželo se mě to hodně dlouho, malému jsou dva a půl a pomalu to odeznívá tak od druhého roku, co není takové nemluvně, má svou hlavičku a umí si o něco říct, je to lepší a lepší, ale první rok se mě to drželo hodně...jsem holt taková máma ochranitelka, bylo to silnější než já....ale nelituju, máme krásný vztah a stále si malého strašně užívám, jsem s ním na mateřské, nedokážu si představit, že bych ho dala do jeslí nebo nějaké hlídací tetě....to bych nezvládla....je to můj mazlík....ale i zlobidlo, neposeda, takže už ho k babičce dám bez obav a ona mi ho ráda vrací