Samozřejmě, že je takové smýšlení absurdní a sobecké. To, co dělám pro děti, dělám proto, že chci, aby měly krásný život, krásné dětství, a aby dostaly co nejlepší vklad pro budoucí samostatný život. Pochopitelně bych byla nerada, kdyby mě děti neměly rády, ale děti jsou nastavené mít své rodiče rády, dokonce i tehdy, když si to ti rodiče příliš nezaslouží. Takže usilovat nějak prvoplánově o jejich přízeň je absurdní. Spíš je třeba budovat hezké, důvěrné vzájemné vztahy, které vydrží i do budoucna, nejen s dětmi, ale v rodině všeobecně.