Přidat odpověď
Tak to ti závidím. Já ho mám aktuálně pár dnů za sebou a bylo to pro mě něco šílenýho. Hlavně cca první 2-3 týdny. Dítě mě neskutečně sralo, vadilo mi jak pláče, jak se v noci budí co hodinu, nevěděla jsem co po mě chce, možná jsem to ani vědět nechtěla. V té době jsem s ní jednou docela zatřepala v zavince a jednou jsem i zvýšila hlas. Napadalo mě jak by bylo bezva přiložit polštář a mít klid, ticho. Jo, zní to strašně, když to po sobě čtu. Musím říct, že se sama za sebe stydím a okolí by to do mě jistě neřeklo, protože na miminko jsem byla hrozně natěšená a bylo opravdu vymodlené. Ale je to pryč, teď už je to mnohem lepší. Ikdyž když jsem unavená a dítě mě nenechá chvíli v klidu, tak si tak říkám, jak to bylo bez něj fajn, jaká to byla pohoda. Přitom ho miluju. Je to těžký, no. U každýho ty hormony asi pracují jinak.
Předchozí