S psychologem si člověk určitě potřebuje i trochu sednout...

Když mi manžel oznámil, že odchází, zašla jsem do manželské poradny. Byl tam moc milý pán, ale poradil mi, ať své rozjíždějící se malé podnikání nechám být a jdu na ÚP (tehdy nebyla pravda ta nezaměstnanost tak děsivá jako teď), protože starosti s prací mě úplně zničí, že ke mně má manžel vyživovací povinnost.
No, myslel to dobře, jenže já si představila, jak místo nějaké užitečné činnosti sedím a čučím do blba... a už jsem k němu nešla.

Později jsem měla skvělou psycholožku, která mě postupně navedla na to, v čem je moje problémové jádro pudla, aniž by mi přitom dělala za mne plány do života.