...je jich moc... ale:

1. Cítit se blbě po první návštěvě psycholožky mi přijde docela normální, protože já se nejen po první, ale po několika návštěvách u psycholožky i psychiatričky vždycky cítil totálně pod psa.

2. Těžko lze posuzovat postup psycholožky, když tam člověk osobně nebyl. Nicméně myslím, že určitá konfrontace je celkem OK. Pokud se pacient jeví, že nějakou nereálnou nebo ne úplně reálnou představu, myslím, že nemá cenu ho v ní podporovat, protože dřív nebo později ta konfrontace přijít musí, současně s ní rozčarování a veškerý čas strávený u psychologa před tím by vlastně byl na nic.

3. Psycholožka měla dle mého názoru prakticky ve všem pravdu. Zkus se nad tím zamyslet.

4. Abychom to trošku odlehčili, dám k lepšímu svou oblíbenou židovskou anekdotu:

Přijde Mojše za rabínem a stěžuje si:

Rebe, já už nevím, co mám dělat. Víš, že máme hrozně malý domek. Jenom jednu seknici a víc nic. To je strašné.

Rabín: Pozvi na návštěvu své rodiče a tchýni s tchánem.
Mojše: Cože? Vždyť povídám, že se tam s dětmi sami ledva vejdeme!
Rabín: Jen udělej, jak říkám.

Za týden je Mojše u rabína zas:
"Je to je úplně strašné. Není tam k hnutí. Já se z toho zblázním."
Rabín: Máte nějaká zvířata?
Mojše: No. Kozu, pár slepic...
Rabín: Nastěhuj je také do domu...
Mojše: To nemyslíš vážně!
Rabín: Jen udělej, jak říkám...

Za týden je Mojše znovu u rabína, kruhy pod očima, sotva se drží na nohou, v rozcuchaných vlasech peří... Rabín ho ani nenechá promluvit říká:

"Fajn, Mojše, pošli rodiče a tchánovce domů, zvířata vypakuj zpátky na do chlívku..."

Mojše tedy odejde. Za týden přijde k rabínovi celý rozjásaný, vděčně mu tiskne ruku a povídá: "Měl jsi pravdu, rebe, díky, my ta máme takového místa!" :o)

5. Co si představuješ pod „stavět svépomocí“? Že po šichtě naklušete s přítelem oba na stavbu, a budete sami nakládat do míchačky, vozit kolečka s pískem a maltou, zdít, omítat...? Do vás zničí a ani vás to dnes patrně nepřijde levněji, protože firma si může dovolit nakupovat materiál ve velkém a využívat různých slev...