My jsme 20 km od Plzně, já vím, že to vypadá, že se nechci smířit s diagnozou, to je blbost, jsou i horší věci. Jen mi to přišlo rychlý. Stejně je to moje zlato, i když mi všichni říkají, že jsem přísná babička. Ale maýlmu to nevadí a aspoň mě poslouchá a blbin spolu děláme dost. Je teda jako tvůj syn, mazlivej, lidi mu vůbec nevadí. A mluví tvůj syn ? promiň, že se tak blbě ptám, ale já se s ničím takovým zatím nesetkala. On nemluví, hraje si třeba s kostkama, my si povídáme a najednou vidíš, jak má oči až za roh, jak poslouchá co si povídáme. A občas skočí do řeči k věci-ovšem brrr teta-to když se mluví o tom, že teta odjela. Když mluvíme o něm, to má uši jak radary...tak to potom nevíš, co si máš myslet.